Postřehy z cest po Skandinávii

Zde postupně zveřejním naše postřehy z několika cest po Skandinávii.

Naše cesty po Skandinávii

   Jak je vidět na mapě, projeli jsme a viděli velký kus této krásné země, ale přesto to v celkové rozloze nemí mnoho. Je stále kam se  zajet podívat, ale i kam se vracet a objevovat nová místa, ať už v Norsku, Švédsku, ale i Finsku.

Vzhledem k velkým vzdálenostem to chce opravdu hodně času, pokud míříte víc na sever. Cesta tam znamená několik dní cesty (cca 3-4 dny jízdy), a pokud si chcete i něco prohlédnout, zastavit se na chvíli a poznávat místní krásy, je to otázka spíše týdnů. Je asi tedy lepší rozmyslet si, co chci vidět, kam bych se chtěl podívat a kolik mám času. Pokud je to méně, než 3 týdny, je lepší zůstat v jižnější části, je zde také krásně a ušetříte si časový stres.

Po první cestě, která byla spíše jen takovým průjezdem Norska a Švédska se zajížďkou do Finska, jsme teprve zjistili, jaké jsou to obrovské vzdálenosti, které je potřeba překonávat, protože kdo to nezažil, nedovede si to dobře představit. Ony ty vzdálenosti, pokud jsou jen na papíře (v mapě), vůbec nevypadají tak hrozně, ale když je máte absolvovat, je to jiné. Vzpomínám, jak jsme si poprvé říkali, když jsme dojeli první den do Švédska někam k Göteborgu, že už je to prima, už to nemáme do Jotunheimu daleko a ono to pak bylo dalších 900 km a měli jsme co dělat tam za den dojet. A pak po měsíci cestování, když byla někde směrovka 200 km, tak jsme říkali, to už je dobré, to je vedle. Na naše poměry opravdu těžko pochopitelné, pokud to nezažijete.

  Ve Skandinávii jsme byli v roce 2002 ( 4.7. - 27.7.), pak 2003 (21.7. -16.8.) , 2005 (6.7. -1.8.) a 2008 (7.7. - 2.8). Postupně jsme projeli téměř celé Norsko od Bergenu po Lofoty i Nordkapp, podívali se do Kirkenes a na rusko-norskou hranici a navštívili i některá zajímavá místa Švédska a Finska.

Cestovali jsme osobním autem Škoda Octavia, s sebou si vezli většinu jídla, protože na Severu je opravdu poněkud draho.

Protože v severských zemích je povoleno volné stanování (za podmínky 150m od obydlí a omezené doby 2 dny, se souhlasem majitele i déle), rozhodli jsme se této možnosti, u nás už neexistující, využít a pokud to bude možné spát pod stanem  ve volné přírodě (stan jsme si pořídili kvalitnější, přece jen sever je sever, a tak jsme zakoupili poněkud dražšího Jurka, ale osvědčil se).

Více o možnostech ubytování na této adrese:

Před cestou jsme si pročetli všechny dostupné průvodce a cestopisy dostupné na netu, při první cestě jsme se také inspirovali knihami K. Čapka Cesta na Sever a hlavně kouzelnou knihou Z. Šmída Za písní Severu ( tu by si měl snad každý, kdo se na cestu chystá, rozhodně přečíst).

Z průvodců bychom pro cestu autem nejvíce doporučili řadu od nakladatelství Rough Guides, která popisuje trasy z pozice cestujícího autem. Řada od Lonely Planet je více pro ostatní turistiku, zejména veřejnou dopravou. Pro pěší turistiku (bohužel je jen část jižního Norska) pak Fraytag+bernd Jižní Norsko - nejkrásnější turistické trasy. Ostatni průvodce jsou vhodné spíše pro ty, kdo využívají služeb cestovních kanceláří a chtějí se dozvědět něco navíc.

Důležité informace můžete také získat na stránkách velvyslanectví Norska:

Cestovní doklady: během našich prvních cest to byl jen cestovní pas, dnes, kdy jsme součástí EU a Shengenu, se za cestovní doklad  považuje občanský průkaz nebo cestovní pas. Do Švédska, Norska, Finska a Dánska není nutné vlastnit vízum. Platí zde volný pohyb osob v rámci EU na základě Shenghenské dohody. Na norských hranicích stále probíhají namátkové kontroly (my jsme je nezažili, ale také jsme nejeli ani jednou po hlavní příjezdové trase na Oslo, ani trajektem přímo do Norska), a to hlavně kvůli cigaretám a alkoholu, na které jsou uvaleny obrovské spotřební daně. Do těchto zemí můžete přivést alkohol jen v určitém množství. Za pašování alkoholu i v malém množství jsou velké pokuty, ale také se může stát, že strávíte den ve vězení (pokud na vás přijdou). O celních předpisech je lepší se předem informovat na stránkách velvyslanectví.   

Doprava: V Norsku s malými výjimkami neexistuje dálniční síť. Maximální povolená rychlost na všech silnicích je 80 km/h, na několika km dálnic 90 km/h (jsou v okolí Osla),  a v obci 50 km/h, což je někdy vzhledem k perfektní kvalitě silnic a malému provozu těžké dodržovat. Pokuty jsou ale tak vysoké, že většina řidičů raději neriskuje. Kolem silnic jsou automatické radary, řidiči jsou na ně předem upozorněni. Podrobné dopravní předpisy v češtině naleznete zde.

Cesty vedoucí do turisticky atraktivních míst jsou někdy dost úzké, je na nich ale spousta míst na vyhnutí. Bývají často prašné nebo štěrkové, lepší je auto s vyšším podvozkem (několikrát jsme měli problémy).

Po celý den musí být rozsvícena potkávací světla, povinná výbava je stejná jako v České republice.

Na cestu do Skandinávie je možné použít tyto trajekty z Německa: (podrobnosti o cenách a jízdném lze zjistit na těchto českých stránkách:

 Rostock - Gedser,      Puttgarden - Rodby ,     Sassnitz -Trelleborg,

Rostock -Trelleborg,   Helsingor - Helsingborg (Dánsko - Švédsko)

Na tyto trajekty jsme nikdy neměli rezervaci, vždy jsme se bez problémů dostali na první trajekt, který po našem příjezdu odjížděl, ať to bylo v noci, ráno, ve všední den i o víkendu.Jiná možnost je jet přes Německo, Dánsko po mostech a je též možné využít nový Öresundský most spojující Kodaň a Malmö, třeba v kombinaci s trajektem. My jsme zkusili cestu bez trajektu, trasu Rotock-Gedser a pak Helsinggor - Helsingborg i přes Sassnitz Trelleborg. Nejrychlejší je posledně jmenovaný trajekt, nejhezčí trasa po pevnině. Cenově jsou všechny trasy v podstatě srovnatelné.